Zdeňka Ortová, spisovatelka

MUČÍCÍ NÁSTROJ NA OSM - MIKROFON

6. září 2015

Víte, že po Velké Británii se Československo stalo roku 1923 druhou zemí s pravidelným rozhlasovým vysíláním v Evropě? Hmmm, celkem zavazující a úctyhodná rozhlasová tradice, co říkáte? Vzpomenu na to vždy, když si naladím některou z novodobých stanic a rádoby žoviální redaktor se mi méně než hovorovou češtinou snaží vnutit dojem, že je můj dávný kámoš, který mě s nějakou jazykovou kulturou obtěžovat nehodlá.

Intelektuálně opatrný průvodce vysíláním evidentně vůbec netuší, kolik má naše mateřština užitečných, půvabných, někdy i jadrných synonym. To je zřejmě důvod, proč v každém mluveném vstupu vyjadřuje údiv nad jakoukoliv banální zprávičkou i stěžejní informací celkem jednotně: „Wow“! Chápete to? Tihle dělníci slova si hrají na směnové mistry a přitom jediný výraz pro překvapení, nadšení a úžas, který jsou schopni posluchačům předat, je zamerikanizované protáhlé „wow“. Zřejmě rozhlasový vývoj prošel verbálním kupírováním a já jsem ten moment propásla.

Protože mi tento způsob moderování a zúžená slovní zásoba neimponují, vrátila jsem se jako posluchačka s chutí ke klasickým rozhlasovým stanicím: Český rozhlas Dvojka a Radiožurnál. A opět jsem začala prožívat radost z bezchybné dikce, intonace, modulace souvislého projevu, z vyprávění, které má hlavu a patu, z toho, že se ze mě prostřednictvím rozhlasových vln, nesnaží kdosi učinit parťáka své jednoduchosti.

Proto se nedivte, že jsem mírně zpanikařila, když mě před časem pozvala redaktorka rozhlasové Dvojky - Stanislava Dufková - jako hosta do svého pořadu. Paní redaktorka se mi sice zdála milá, znala zpaměti několik mých aforismů, četla dvě z mých knih, ale... je má technika řeči na takové úrovni, abych v živém vysílání obstála se ctí? Umím správně artikulovat? Dýchat? Rezonuje můj hlas dostatečně? Co když při mluvení funím, skřehotám, přebrebtávám se a nevím o tom? Co když se opakuju? Pokud sousedce Jeřábkové v jedné větě nevědomky třikrát za sebou zdůrazním, že marinovaný bůček potírám hojně česnekem, pomyslí si třeba jen to, že chci, aby Jeřábka v neděli po obědě chytil žlučník. Ale v rádiu bych po trojnásobném česneku byla za sklerotickou blekotu. Vždyť rozhlasový mikrofon je tak citlivý, že zachytí i vaše myšlenky či žmoulání látkového kapesníku, natož nevědomé pomlasknutí, povzdechnutí, o zašustění nemluvě. A nejhorší ze všeho je rozpačité ticho. Většinou totiž znamená absenci jakékoliv myšlenky.

Ale co, řekla jsem si nakonec. Když už to musí být, rozhodně je mi milejší rozhlasový mikrofon než televizní kamera. Věděli jste, že obrazovka přidává snímané osobě až deset kilo, takže i ten, o kom se léta domníváme, že při své útlosti pojídá jen klíčené obiloviny, vypadá v televizi jako dobře živený řeznický učeň? A co teprve, když nějaké to kilo navíc skutečně nosíte. Věřte, že mnohem noblesněji omluvíte u rozhlasového mikrofonu, co jste posledních dvacet minut říkali, než v televizi, co jste posledních dvacet let jedli.

Pokud vás zajímá, co přesně jsem tehdy v rozhlasovém vysílání říkala, to už vám s odstupem času detailně nepovím. Ale ať jsem povídala, co chtěla, vím nabeton, že jsem ani jednou neřekla „Wow“! Ale jestli jste tenkrát poslouchali a po skončení pořadu užaslé, pochvalné „wow“ zvolali vy, pak jste samozřejmě omluveni.


přečteno: 1616x   komentářů: 6

Komentáře

(Blanka Tauerová)    vloženo: 03. 11. 2015, 21:45:40

Milá Zdeničko, mě zase občas tahá za uši, když v televizi některý z moderátorů ve zprávách při živém vysílání - krátké reportáže z venku, používají nadměrně zájmena. Např. ve větě: "TEN pachatel přelezl přes TU vysokou zeď a přepadl TOHO starého, pána, který nesl TU nákupní tašku s TOU peněženkou." Nemůžu si pomoci, ale kdyby ta zájmena byla vypuštěna, věty by z reproduktorů obrazovek ´klouzaly´ k nám divákům mnohem příjemněji.

Jinak o přidávání kil na obrazovce vím své, byť jsem se tam jen mihla, musela být celá divácká veřejnost upřímně zděšena mým vizorem a tréma z kamery způsobila vteřinový výpadek myšlenky, který ve vysílání vypadal jako náhlý atak pana Němce v pokročilém stádiu. Což se ovšem rozhodně nedá říci o tobě Zdeničko, v rádiu jsem tě mluvit slyšela a s čistým svědomím zvolávám: "WOW!!!" :-)

(Zdeňka O.)    vloženo: 08. 09. 2015, 10:01:03

Milá Alenko,

pokud se Vám fejeton líbil, udělala jste mi radost. Přiznávám, že je to vzpomínka na jedno rozhlasové vysílání, které se natáčelo zhruba před čtyřmi lety. Nějak mi ten čas splývá. Ještě o něco dříve jsem byla hostem také stanice Praha 2 v živém hodinovém vysílání Host do domu. Tam mě zpovídal pan redaktor Křelina. Občas se mi tato dvě vysílání - s paní Dufkovou a s panem Křelinou - ve vzpomínkách překrývají.

Milá Jiřinko,

pokud jsem Vás alespoň trošku pobavila, pak jsem to nepsala nadarmo!!! A závěr Vaší poznámky je víc než fajn! :-) Rozhlasový pořad, který jste si vyhledala, se natáčel, myslím, tak před 2 lety ve Velkých Přílepech a jmenoval se Radiodárek. Natáčelo se to před obecenstvem, takže jsme - my hosté - seděli na pódiu pěkně všem na očích. O to větší trému jsem měla. Ovšem snad úplně největší trému v životě jsem měla, když jsem dostala pozvání k vystoupení v televizním pořadu Zuzany Bubílkové Co týden dal. Na Kavčí hory na natáčení mě tenkrát doprovodila Táňa Kubátová a byla mi tou nejlepší psychickou oporou. A to nejen proto, že mě pak s manželem odvezli domů :-) Chystám se osvěžit vzpomínky a taky o tom pár slov napsat.

Milá Danulko,

vážím si toho, že jsi mě po perném dni ještě zvládla přečíst a doufám, že Ti peřiny úsměv oplatily. Taky bych si teď ráda zívla, ale je dopoledne, tak mi to přijde takové - jak bych to... - no, nepatřičné. :-)

(Alena)    vloženo: 07. 09. 2015, 07:41:54

Také mě napadlo, Jiřino, že si relaci najdu, ale nemám moc velké zkušenosti s poslechem rozhlasových stanic, nevěděla jsem, jestli se dá tento rozhovor vyhledat. A kolem desáté je hodina, kdy odcházím do hajan, odložila jsem to na ráno. Nyní vím, že ano, určitě si ho pustím a moc se už těším.

(Jiřina)    vloženo: 07. 09. 2015, 00:20:33

A já jsem se, milá paní Zdeňko, při čtení Vašeho článku nejen pobavila, ale také, protože jsem zvědavá ženská a ráda mám ve většině věcí jasno, jsem si onu rozhlasovou relaci vyhledala a poslechla.

A pobavila jsem se moc...

Všechny Vaše obavy před vysíláním byly zbytečné. A ty aforismy jste vybrala opravdu skvěle, stejně jako potom Vráťa Ebr.

Po poslechu relace neříkám pochvalné "wow", na to si nepotrpím, ale mám ráda slovo "prima" ve smyslu "fajn".

Takže "bezva"!

(Danka)    vloženo: 06. 09. 2015, 23:51:05

Opět jsem se moc a moc pobavila, díky Zdeničko :-) A jelikož je právě půlnoc, dovolím si zvolat podobné wow, ale protáhlejší - wooooaaaau a znamená to zívnutí a jdu s úsměvem do peřin :-)

(Alena)    vloženo: 06. 09. 2015, 21:30:30

Zdeňko, neposlouchala a mrzí mě to. Prosím příště o info. Krásné zakončení uplakaného a větrného dne, měla jsem štěstí, že jsem klikla na Vaše stránky, děkuji.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
sedmset osm:
(nechte prázdné)
ODESLAT
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 10. 4. 2018