Zdeňka Ortová, spisovatelka

TÝDENNÍ SVÁTEK KNIHOVEN

18. října 2015

Minulý týden se v českých knihovnách slavilo. Možná jste i vy zaregistrovali, že v nich probíhala tradiční celostátní akce s názvem Týden knihoven.

Pokud ano, máte bod k dobru, protože svátek knihovnic a knihovníků nespočívá v bujaré konzumaci výčepních lihovin, oždibování chlebíčků, rozhazování barevných konfet a zpívání mnoga ljeta Slovníku nerostných surovin. To si pletete se švagrovými šedesátinami. Biblio pracovníci nejsou sice žádní asketové, ale přesto dávají přednost hodnotám méně pomíjivým.

Cílem svátečního týdne je mimo jiné představit knihovny i nečtenářům jako životem tepající organismus, kterému se daří jít s dobou. To je pro mnohé z těch, kdo nevlastní čtenářskou legitimaci překvapením, neboť zhusta žijí v klamu, že zde stárnou a chátrají ohmataní F. L. Věkové, všechny díly Káji Maříka a pár nostalgických důchodců, kteří se již na jinou zábavu nevzmůžou. A pak tito knižní bezvěrci zkusí nakouknout a nestačí se divit regálům plným knižních novinek, modernímu počítačovému vybavení, odborně zdatnému personálu a příjemným interiérům, které lákají k chvilkovému spočinutí a zvolnění tempa. Jakmile jednou tuto oázu pohody okusí, nemohou jinak a začnou se sem vracet.

Nedivte se. Svět ponechaný za dveřmi svému osudu je proti knihovnickému relaxu divokou džunglí. Člověk má pocit, že se mu tu nemůže stát nic horšího, než že se na něj zatím nedostane čtvrtý díl severské detektivní série, což je proti tomu, že manžel nedostal grant z evropských fondů pro poradenství v oblasti lidských zdrojů a na vás zase nedostali blůzu ve velikosti šestapadesát, úplná prkotina. Ale mýlíte se. I kniha umí být občas pěkně záludná záležitost. A nejedná se o divně spletitý děj, kterému nerozumíte ani na předposlední straně, takže se na poslední bojíte podívat. Jde o zdánlivě neškodnou knižní záložku. Zeptejte se mě, nebo kterékoli jiné knihovnické kolegyně, co se dá najít v odevzdané knize, a můžete začít psát scénář k veselohře či k psychologickému dramatu.

Nevím, čím zakládáte stránky rozečteného románu vy, doufám že něčím vhodným a nikoli rodným listem, protože já ve vrácených knihách běžně nacházím nákupní seznamy, složenky (zaplacené i neuhrazené), kartičky zdravotní pojišťovny, výplatní pásky, pohledy z dovolené, lístečkovou poznámku, že je potřeba vyzvednout Matýska dřív ze školky a rozepsaný dopis, v němž zkoušíte sdělit jakési Magdě, co všechno máte za zlé svému manželovi, jehož křestní jméno mi zůstává utajeno, protože zde často zmiňovaný blbec v kalendáři není.

Jak vidno, v knihovně se nudit určitě nebudete. Jestli jste to minulý týden nestihli, tak se do některé neváhejte přihlásit třeba hned zítra. A pokud už čtenáři jste, zakládejte rozečtené romány jen neškodnými tiskovinami... a jestli váš Matýsek ještě není doma, tak jste ho v té školce fakt zapomněli.


přečteno: 1391x   komentářů: 4

Komentáře

(Blanka Tauerová)    vloženo: 14. 12. 2015, 19:52:42

Zdeni humorně jsi popsala, to co mohu při naší spolupráci, jen potvrdit. :-) Občas je téměř detektivní prací, když zkoumám, co dotyčný čtenář při čtení řádků asi zrovna svačil, či obědval. Ostatky jídla vmaštěné do stránky jsou méně chutným zpestřením knihovnic. :D Nemluvě o vlasech a jednou dokonce odstřiženém chomáči patrně psích chlupů, které vrácené knížky skrývaly... ;.)

(Zdeňka O.)    vloženo: 23. 11. 2015, 21:19:54

Daní, popravdě, takové užitečné skvosty jsem zatím neobjevila, ale občas se najde opravdu velmi, velmi osobní dopis - samozřejmě pro jiného adresáta. Ale takový případ beru jako lékařské tajemství a jsem naprosto diskrétní.

(Danka)    vloženo: 22. 11. 2015, 23:42:48

Opět jsem se pobavila, děkuju ti za to. A co takhle číslo konta, nebo nabídku k sňatku - to jste z knížky zatím nevytáhli ? :-)

(Táňa)    vloženo: 20. 10. 2015, 15:48:26

Copak záložky, ty se dají snadno vyndat, ale stává se, že v knize leckdy čtenáři zanechají trvalejší památky v podobě polemik s autorem, a ne vždy obyčejnou tužkou, nýbrž rovnou propiskou. Na okrajích stránek pak nalézáme výkřiky typu "to snad ne!", "nelogické", případně přímočaré "to je ale idiot!" s patřičně podtrženou pasáží textu, k níž se poznámka vztahuje. Možná proto, že takováhle "vylepšení" nejsou na první pohled patrná, zůstávají knihovnicím utajena a mohli by o nich referovat spíše pilní čtenáři. U mě boduje "že se nestydí!" u jedné ani ne obzvlášť popisné milostné scénky. Doteď nevím, jestli se měl stydět hrdina, hrdinka, nebo autor.

A mimochodem, Zdeňko, vítám tě z řad vodorovných mezi nás svislé!


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
třista osm:
(nechte prázdné)
ODESLAT
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 10. 4. 2018