Zdeňka Ortová, spisovatelka

VĚŘÍCÍ SKEPTIK

26. listopadu 2015

Musím předeslat, že nejsem tvor přízemní, který se za žádnou cenu nenechá unášet emocemi.

Nejsem ani zatvrzelou pragmatičkou, jejímž životním posláním je přesvědčení, že víra v nadpřirozeno je ve slušné společnosti stejně nevhodná jako čtení bulváru, ani stejně pošetilá jako podezření, že váš soused je vlkodlak. Nemám důvod procházet se cestičkami idealistů, ani úhledně pochodovat po dlážděném chodníku se zapřísáhlými materialisty. Pohybuji se spokojeně někde uprostřed. Kráčím po zeleném pažitu dosud nerozhodnutých. Proto se nedivím, že se mě obě strany občas snaží strhnout blíž k sobě jako silné lano, o které se v rámci víkendového team buildingu přetahují dvě party firemních zaměstnanců.

Jsem zkrátka věřící skeptik. Nedivte se tedy, že když mě o víkendu vyzvala kamarádka Táňa, abych se připojila k ní a k jejímu manželovi, protože jedou načerpat energii do nedostavěného gotického chrámu v Panenském Týnci, nečekala jsem, kromě příjemných chvil ve společnosti dobrých přátel, nic velkolepého. Myslím, že stejně bych se cítila, i pokud by mi řekli, že se vypravili okouknout, kde má nadílkový brloh svatý Mikuláš.

Ovšem kontrast štíhlých, dvacet metrů vysokých pilířů a volného nebe mi na první pohled učaroval. Majestátnost nedokončené stavby mě ohromila nejen z architektonické piety. Zvláštní pocit na mě dýchal ze všech stěn tohoto monumentálního torza. A nebyla jsem jediná. Právě odtud odcházel svatební průvod a dalo by se spekulovat, jestli nevěstu tak rozjařila pozitivní energie, která prý zde proudí, nebo fakt, že už je pod čepcem. Spirituální sílu se tu právě pokoušel najít také mladík s virgulí. Buď mu byla zima nebo chtěl svoji totožnost utajit kapucí důkladně přehozenou přes hlavu. Jenže proutkařil na nesprávném místě, jak podotkl Tánin manžel, zatímco s nataženými pažemi během chvilky určil centrum pozitivní energie. Tato zóna prý přináší pocit náhlé radosti ze života, odstraňuje deprese, bolesti hlavy, dodává sebevědomí a posiluje obranyschopnost. Proutkařova matka o léčivé síle tohoto zvláštního místa měla zřejmě to samé mínění jako o existenci Rumburaka a snažila se syna i s virgulí odlákat z místa jeho výzkumu.

A pak se to stalo. Do mých dlaní vniklo tak silné brnění a mravenčení, postupující rukama vzhůru, že jsem zůstala stát jako přikovaná. To bude od krční páteře, usoudila jsem realisticky, ustoupila stranou a v té chvíli zvláštní pocit ustal. Rozpažila jsem tedy mírně znovu, vytočila jsem dlaně opět vzhůru a ukročila zpět. Silná reakce mě ohromila. Propána, já to cítím! To snad není možný. „Tak euforický pocit jsem snad ještě nepoznala,“ svěřila jsem se kamarádce, která jako jediná z nás tří na místě samém necítila - kromě pokory k velkoleposti - zhola nic.

„Taky máš pocit lehkosti, jako bys ztratila pár kilo?“ zeptala se náhle Táňa cestou na parkoviště. Měla jsem. A byl tak přesvědčivý, až jsem se začala těšit, že se konečně vejdu do sukně od loňska. Pocitový úbytek váhy sice zmizel hned poté, co jsme na zpáteční cestě poobědvali ve Slaném martinskou husu, ale věřte mi, že za obrovskou vnitřní spokojenost jen ten gáblík nemohl.

Netuším, jestli mystické okouzlení vydrží zmíněné nevěstě i poté, co jim do čerstvě uzavřeného manželství přijdou první složenky, ale já jsem zažila něco tak tajemně příjemného, že začínám mít obavy, abyste se tam nevypravili také. No tak mějte rozum, přece nebudete věřit takovým hloupostem. Jo vy už jedete? Tak běda vám, jestli mi tu chrámovou energii vysosáte!


přečteno: 2092x   komentářů: 6

Komentáře

(Blanka Tauerová)    vloženo: 04. 01. 2016, 18:34:39

Moc pěkně jsi vše popsala Zdeničko. Stejně napínavé bylo, když jsi mi tuto příhodu vyprávěla. Napětím jsem málem ani nedýchala. Doma jsem vše přetlumočila rodině a věřím, že až bude lepší počasí, se na "ono" místo také vypravíme... :-)

Tentýž nápad měla v sobotu má dcera se svým klukem (NULI - mail)    vloženo: 29. 11. 2015, 20:34:54

a byli tam také! Přijeli spokojeni a plni dobrých pocitů, jen jim byla krapet zima ...

(Danka)    vloženo: 27. 11. 2015, 08:43:30

Milá, očarovaná Zdeničko. Jsem ráda, že jsem si tvůj zážitek mohla vyposlechnout i ústně, přímo od tebe. Protože z psanýho textu na lidi nemůžou vykouknout tvoje vykulený očka :-) A věř mi, že jen co v nejbližších dnech vyleze na chvíli slunko, uháním sosat jako o život a potáhnu i velkej igelitovej pytel, abych si nabrala i domu :-) Děkuju za inspiraci a už se tam moc těším.

(Alena)    vloženo: 27. 11. 2015, 06:43:35

No ono někdy není o co stát. Ale myslím, že mám vnímavost na lidské pocity, dokážu se vcítit do nálad lidí a bohatě jsem toho využívala při své práci. Prodavačka by měla být takový malý psycholog, aby mohla se zákazníky komunikovat a nabízet mu pro něj to nejlepší zboží a vytvořit mu dobrou atmosféru při nákupu. Ne vždy mají zákazníci náladu si povídat nebo pospíchají, děti zlobí nebo je ošklivé počasí. Vše a ještě další faktory ovlivňují kontakt mezi prodavačkou a zákaznicí a to i v případě, když je dlouhá léta znáte. A jsem moc ráda, že na mě vzpomínají v dobrém a prý jim moc chybím. No, s Vietnamcem si moc nepopovídají :-)

(Zdeňka O.)    vloženo: 27. 11. 2015, 01:08:57

Milá Alenko, intenzita Vaší vnímavosti je jednou z věcí, které obdivuji a nepřestávám nad nimi žasnout.

(Alena)    vloženo: 26. 11. 2015, 12:00:43

Zdeňko, váš zážitek byl přesně opačný, než jsem zažila já před lety, když jsme se byli podívat na hrad Housku. Nevěděli jsme, co nás tam čeká, bylo to krátce po jeho otevření po rekonstrukci a já utekla z prohlídky hradu. Hradní kaple se prý nachází přímo nad vstupem do Pekla a já měla pocit, že tam umřu. Celá jsem se začala klepat zimnicí, točila se mi hlava, nemohla jsem jít. Křečovitě jsem se držela manžela za ruku a zhluboka dýchala a jen doufala, že komentář nebude dlouhý. Byl ale důkladný, ostatně nás provázel kastelán a bylo co poslouchat, vše podané s historickými znalostmi a příjemným hlasem, vtipně a zajímavě. Když jsme vyšli z kaple, už jsem nepokračovala v prohlídce, sedla si venku na lavičku, manžel mi přinesl pití a pak jsem ho poslala, ať si ostatní místnosti prohlédne sám. Moc se mu nechtělo, ale nakonec šel, paní u občerstvení mu slíbila, že kdyby něco, že se o mě postará. Já bych stejně nebyla schopná dojít k autu na parkoviště. O nějakém příjemném zážitku se nedalo vůbec mluvit, vy jste na tom byli o hodně lépe. Já dokážu vycítit různé energie, nejenom dobré, ale i špatné. A to i od lidí. Měla jsem v obchodě jednou zákazníky, z kterých se mi udělalo špatně, jen na mě promluvili. Běhal mi mráz po zádech a byla jsem moc ráda, když odešli a nikdy na ně nezapomenu.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
šestset šest:
(nechte prázdné)
ODESLAT
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 10. 4. 2018