Zdeňka Ortová, spisovatelka

Knižní veletrh byl skutečně mezinárodní. Zavítali sem například i DACANI. Jak foto napovídá, někdo odložil v prodejně Albatrosu lahvinku s pitím na komínek zbrusu nových knih. V první chvíli jsem myslela, že mě snad šálí zrak. Ve chvíli druhé jsem nehoráznost vyfotila. Třetí chvíle patřila úklidu flaštičky a rozhořčenému rozhlížení, jestli se v dohledu nepotuluje pachatel. Pak jsem držela moc pěknou osvětovou řeč na téma škodlivosti vodní lázně v prostorách knihkupectví. Kolegyně Anička přikyvovala.

Obě jsme hned vzpomínaly, kolikrát nám v knihovně čtenáři po letní dovolené vracejí knížku se zvlněnými stránkami. A my hned víme, že si ji nosili k vodě a nějakým zvláštním způsobem ji nechali navlhnout. Takto postižená kniha zároveň nabude na objemu, což ovšem nezvyšuje její hodnotu. Spíš naopak.

Občas se najdou i čtenářští filutové, kteří se snaží vyhnout povinnosti zakoupit knihovně stejný titul nový a nepoškozený. Ti argumentují, že když je něčeho víc, tak je to lepší, ne?

Jenže já jsem měla po chvíli pocit, že dacan si v Albatrosu neodložil lahvičku jedinou, musel jich mít víc. U několika dalších prodejních stánků se mi totiž zdálo, že jejich knížky vykazují známky setkání s tekutinou. Nakladatelství Nava se vlnily snad všechny jejich tituly. Osmělila jsem se, vznesla jsem dotaz a nestačila se divit. Na vině je vlhko a pohromu měl na svědomí pořadatel. Ale dozajista taky nějaký dacan. Kdo jiný by zapomněl, když je výstaviště plné knih, pustit v noci ze čtvrtka na pátek ve Veletržním paláci klimatizaci?