Zdeňka Ortová, spisovatelka

Ukázka z fejetonu Století vhodné pro ženu

„Nedávno jsem byla nucena zapřemýšlet nad otázkou, zda se cítím jako žena v dnešní době dobře, nebo bych ji vyměnila za jinou, například za středověk. Jako první mě napadla odpověď ze starého vtipu: „Já bych ráda žila teď, ale copak mě nechaj?“ Ale poctivě, víte, že jsem o tom vlastně nikdy nepřemýšlela? Ne, že by mi snad byla dnešní doba ušitá přímo na tělo ... postrádám například mužskou galantnost z filmů pro pamětníky, ale středověk? To ne. Scházelo by mi tam určitě pár maličkostí, jako napařovací žehlička, penicilin a kapučíno.“

Ukázka z fejetonu Čím to dítě bude?

„Uvažují-li rodiče s patřičným předstihem o volbě budoucího povolání své pětileté ratolesti, představuje si matka svého synka spíš jako univerzitního profesora než jako nočního hlídače v kovošrotu, a otec protěžující fotbalovou kariéru, by viděl synátora raději v útoku Realu Madrid než jako fotbalového sudí okresního přeboru pronásledovaného přes pole partou místních fandů, protože jejich Vencovi odpískal nějaký sporný ofsajd. Já to chápu. Představujete-li svého syna důležité návštěvě, dozajista ji více oslní třicetiletý filmový producent, marná sláva, stejně starý pikolík ten dojem neudělá, i kdyby chodil obden do kina.“

Ukázka z fejetonu Zpátky do jeskyně

„Obdivuji výtvarné umění. Pošilhávám po jeho tvůrcích s tichým úžasem i špetičkou závisti, protože mně nebylo dáno. Jsem pouhý konzument. Kdyby mi život poskytl repete, chtěla bych umět malovat. Talentovaný výtvarník spatří vlnovku, a už na plátně zvěčňuje chvějivé pole zrajícího obilí, vodní hladinu zčeřenou startující volavkou, či obzor rdící se karmínovým putováním červánků. Já spatřím znepokojivě burácivý mořský příboj tříštící se o skalní útes a nakreslím vlnovku.“