Zdeňka Ortová, spisovatelka

Dnes byl výjimečný den. Sedmý ročník veřejné cyklotour na podporu léčby onkologicky nemocných dětí „Na kole dětem“ měl zastávku na velvarském náměstí. To víte, že jsem se šla kouknout. Vidět na vlastní oči peloton cyklistů, kteří ve prospěch dobré věci již osmý den statečně šlapou do pedálů, byl velký zážitek.

V čele jezdců okusil jako první kočičí hlavy našeho náměstí zakladatel nadačního fondu a celého projektu, slavný jezdec na historickém vysokém kole - Josef Zimovčák. Jsou chvíle, kdy by měl člověk chuť smeknout. Šlapání na metr a půl vysokém kole bez převodů není pro třasořitky. Kdyby mě šlachovitý pan Zimovčák viděl frčet na mém motorovém kole, určitě by si odplivl. Co je platné, že se na něm proháním kvůli zhoršenému astmatu a alternativu poctivé jízdy provádím doma v blízkosti čističky vzduchu na rotopedu. Desetinásobný mistr světa by po tolika kilometrech v sedle tedy fakt nemusel mít pochopení, proto jsem přišla pěšky. Mezi cyklo borci bych si na tom svém prskoletu připadala jako propagátor vepřové krkovičky na mezinárodním semináři veganů.

A v další chvíli jsem si při pohledu na dalšího člena pelotonu – významného českého kardiochirurga, profesora MUDr. Jana Pirka - vzpomněla na kamarádku Evu. Před nedávnem téhle sportovně zdatné, štíhlé šedesátnici doporučil obvodní lékař rozbor krve. Aby nemusela vážit cestu na středisko ještě jednou, usoudil, že kolem jedenácté dopoledne by Eva mohla být už zase nalačno a odběry by tedy mohly proběhnout ihned. Zdravotní sestra se před puštěním žilou pacientky přece jen ještě zeptala, jestli ráno snídala? A když dostala souhlasnou odpověď, tak se stále ještě s úsměvem na rtech, protože předpokládala maximálně cereálie s mlékem, otázala, co že to paní inženýrka posnídala. A Eva zahanbeně řekla: „Dva krajíce chleba se sádlem.“

Eva netuší, jestli její odpověď sestřičku pohoršila či pobavila, ale krev jí ten den nevzala.

Určitě si teď říkáte, kde v této příhodě vidím nějakou asociaci s profesofem Pirkem? Jestli jste vydrželi číst až sem, tak já vás teď odměním. Na vlastní oči jsem dnes viděla, jak si pan profesor namazal krajíc chleba škvarkovou pomazánkou a s chutí se do něj zakousl. Pokud tedy někdo z přihlížejících očekával, že zachránce lidských srdcí sesedne po takové štrece z kola a začne se asketicky shánět po brokolici, tak ostrouhal.

A mně bylo při pohledu na jeho štíhlé, vysportované tělo jasné, že i kdybych na svém elektro-bicyklu šlapala až do Luhačovic, měla bych v cíli nárok tak maximálně na svazek ředkviček.

Ať žijí zdravá těla a projekty pro zdraví ostatních!!!