Zdeňka Ortová, spisovatelka

ZPÍVANÉ TOKÁNÍ

6. prosince 2015

Až se nás příští rok zeptá, co jsme dělali vloni, můžeme jako národ odpovědět unisono: přáli Karlu Gottovi uzdravení a 40. Českého slavíka.

Jistě leckdo z nás má ve své blízkosti člověka, který oslavil svůj osobní či pracovní úspěch, s nímž jsme si připili na zdraví a další šťastná léta. Kolik nás u toho mohlo být? Osm? Padesát? To je individuální. Také jste si uvědomili, že pogratulovat vám vždy přijde vždy jen tolik lidí, kolik jste jich na svém životním pochoďáku potěšili? Když budeme bloumat žitím jako podmračený kakabus, nemůžeme čekat davy rozjásaných vinšujících. Ovšem také je pravdou, že někoho potěšíme pouze v den svých narozenin.

Že nechápete? Vysvětlím to. Třeba dvaačtyřicetileté slečně Blažence z podatelny je úplně fuk, že se kolega z finančního stal úspěšným amatérským fotografem, ale může ji k zbláznění potěšit, že účetní Kožíškové je zrovna dneska už třiapadesát. Ale s Karlem Gottem si na zdraví symbolicky rádi přiťukneme všichni. Vzpomínám, že jeden ze svých obrazů nazval velmi výstižně: Tokání hudbou. Ano, přesně tohle totiž celý život dělal a věřím, že bude i nadále.

Jeho písně se tak či onak dotkly každého z nás. Někoho hladily, jiného dojímaly, rozveselily, rozněžnily, rozčilovaly, zkrátka každému dle jeho gusta. Není snadné státi se slavným. A vůbec ze všeho nejtěžší je slavným zůstat. Tu šanci máme všichni. Stačí třeba uvařit mimořádně chutný oběd pro přátele, a pak si užívat své okamžiky kulinářské slávy. Pochvalné výkřiky, mlaskání, olizování, poplácávání po zádech. Jenže s každým dalším obědem porostou nároky dnes spokojených strávníků. Bude stále těžší uspokojit chuťové pohárky všech bez rozdílu. Přes veškerou snahu se nám může za čas stát, že větší část stolovníků se sice nadále bude vznášet na obláčku labužnického ráje, ale dva tři remcalové si přikryjí ústa ubrouskem a začnou do nich hartusit, že jsme jídlo přesolili a chtělo by to víc koriandru. A to je přesně ta chvíle, kdy si plně uvědomíme, jak pracné a obdivuhodné je zůstat na výsluní.

Když zpívá Karel Gott, mám pocit, že svět je báječné místo k žití a točí se právě tak, jak má. Že romantika ještě není dinosaurus, že není určena k vyhynutí, dokud ji bude interpretovat tento Múzami hojně laskaný trubadůr.

Ale znovu připomínám, šanci na slávu máme všichni. Protože populárním se umělec nestává ve chvíli, kdy se bezprostředně po jeho výkonu diváci nadšeně ptají: „Kdo je to?,“ ale v okamžiku, kdy na to alespoň jeden z nich dokáže odpovědět.

Hodně úspěchů vám všem. A brzké uzdravení, Mistře!


přečteno: 1594x   komentářů: 3
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 10. 4. 2018