Zdeňka Ortová, spisovatelka

Knižní veletrh je událost, kterou můžeme vnímat i hmatem. Neustále na něco saháme (knihy, knižní záložky, diáře, notýsky, hlavolamy, deskové hry...), něco mačkáme a k sobě vineme (finanční hotovost), něčeho či někoho se dotýkáme (vyslovené názory a spisovatelé). Literárními i jinými osobnostmi se to zde jen hemží. A při troše šikovnosti si na ně skutečně můžete pěkně zblízka sáhnout.

I pro mě byl veletrh již tradičně jedinečnou příležitostí k návštěvě mnoha autogramiád, besed a knižních křtů. Na některé autory jsem se těšila přímo nehorázně. Například na Ivanku Devátou. Ve společenském sálku Albatrosu přikovala v sobotu ve 13.00 do židlí desítky ctitelů její autorské zručnosti. Pokud se mezi nimi snad našel pošetilec, který ji přišel okouknout coby herečku, budu ho zde ignorovat. Nejsme na filmovém festivalu, jsme na knižním veletrhu.

Humor Ivanky Deváté doslova miluju. A přesně tak, jak paní Ivanka píše, tak i hovoří... a naopak to platí jakbysmet. Takže náš divácký soubor propukal co chvíli záchvatům smíchu a zdatně tak konkuroval hlasovým reakcím z mnoha jiných literárních sálů a zákoutí. Některé z nás, zvláště ty zpocené, horkem zmožené a nachozenými kilometry uondané, přešel smích při autorčině zmínce o osmdesátinách, které oslavila vloni. Paní Devátá vypadala úžasně. Osm křížků by jí nikdo netipoval. Seděla proti nám krásná, upravená, svěží a hovorná.

V jedné chvíli se publiku svěřila, že vydala celkem čtrnáct knih a že má ještě třicet - úplně zdravých - vlastních zubů!!! V těch z nás, kdo byli čerstvě po extrakci stoličky vpravo dole a na zubařské křeslo poslední dobou div nemají permanentku, začala kvést závist. Ke mně si lze přivonět ještě dneska.

Na Ivanku Devátou jsem si sice nesáhla, ale na rozdíl od nervózů, kteří její mnohamluvnosti nefandí a při dlouhém řečnění si přejí, aby už tu pusu zavřela, já jsem si vroucně přála, aby ji naopak nechala pěkně dokořán. Ne proto, aby beseda pokračovala, ačkoli se mi líbila a poslouchala bych s chutí dál, ale ten skoro kompletní chrup bych tedy fakt chtěla vidět na vlastní oči :-)