Zdeňka Ortová, spisovatelka

Těžko říct, jestli jsou horší trapasy obyčejné, nebo trapasy společensky významné. A vůbec nejde o to, odnáší-li si dáma nedopatřením z WC na podpatku kousek toaleťáku na mysliveckém bále nebo na módní přehlídce Blanky Matragi.

Snad i ten, kdo si o sportu myslí, že je zbytečný jako podebraná osmička vlevo dole, musí dnes smeknout a uznat, že naše děvčata jsou bezkonkurenčně nejlepší!

Pokud vás nenapadá, co společného může mít vyškvařené vepřové sádlo a cyklistika, pak čtěte dál. Jestli tvrdíte, že znáte správnou odpověď, pak pojďte blíž, ať vám můžu sáhnout na nos.

„Kdybych měl zrušit všechny svátky v roce, Vánoce bych tam nechal. Protože svět, který slaví Vánoce, zapomíná na sobectví, myslí na radost druhých, projeví své nejlepší stránky...“ napsal o posledních dnech roku Jan Neruda a mnozí z nás se k jeho názoru jistě s chutí připojují.

Dnes jsem se zamyslela nad tématem, které je celý týden probíráno ze všech stran. Tančí Lukáš Pavlásek toporně? Tančí snaživě? Tančí on vůbec?

Až se nás příští rok zeptá, co jsme dělali vloni, můžeme jako národ odpovědět unisono: přáli Karlu Gottovi uzdravení a 40. Českého slavíka.

Musím předeslat, že nejsem tvor přízemní, který se za žádnou cenu nenechá unášet emocemi.

"Tančete životem tak, aby přihlížející litovali,

že nemůžou sehnat baletní střevíčky v jejich velikosti.".

Minulý týden se v českých knihovnách slavilo. Možná jste i vy zaregistrovali, že v nich probíhala tradiční celostátní akce s názvem Týden knihoven.

Milé čtenářky, milí čtenáři, já se teď pokorně vrátím tam, kde jsem minule vyprávění žertovně na chviličku přerušila, aniž jsem tušila, že to zase tak vtipné nebude, protože mě zánět průdušek vyžene na dva týdny od klávesnice do rozestlané postele. Takže:

Tuto otázku jsem nedávno dostala od novináře, který evidentně hodlal rozhovor se mnou založit na faktu, že jsem v současnosti jediná, pravidelně publikující žena, která má svoji samostatnou kapitolu v reprezentativní Antologii českých aforistů od K. H. Borovského až po Jiřího Žáčka. Ta skutečnost ho fascinovala víc, než jakýkoliv z mých patnácti set aforismů.